Jazykové okénko s malou odbočkou k Harrymu Potterovi
- Mademoiselle L
- 13. 2.
- Minut čtení: 2
Ve víkendové příloze Lidových novin Orientace jsem vždy milovala jazykové sloupky psané překladateli či jazykovědci. A já se tak dlouho podivovala francouzským rčením a idiomům, až jsem se odhodlala podobný článek napsat sama, byť postrádám patřičnou erudici. Tu však nahrazuje nadšení. Když jsem před mnoha lety na jazykovém kurzu v německém Freiburgu zcela přesvědčivě ovládla soutěž týkající se právě významu německých pořekadel, zbytek třídy na mě hleděl s neskrývaným obdivem. Jen já však věděla, že za toto umístění nemohou ani tak mé znalosti, jako spíše nepopíratelná provázanost němčiny a češtiny. Všechny německé výrazy totiž byly v doslovném překladu na chlup stejné jako ty české. O to zajímavější je sledovat, do jaké míry odlišně vnímají jednotlivé situace Francouzi.
I Francouzi mívají srdce na dlani či hlavu v oblacích. Pak se ale jazykové nůžky začnou pomalu rozevírat. Místo zubů nehtů se něčeho drží zobákem a nehty, místo brouka do hlavy nasazují jiným blechu do ucha, neprobouzí se do růžova, nicméně jako květina, prudiče neposílají do kytek, avšak do růží, místo kartáčem vám dají mýdlem, místo do mdlob padají do jablek, nekouří jako fabrika, nýbrž jako hasič a místo hrušek s jablky se snaží nemíchat utěrky s ručníky. Najdou se také líbezné výrazy, které v češtině nepoužíváme. A tak ve Francii jsou lidé vystresovaní jak kráva bez trávy, mimochodem ke kravám se také odkazuje v případě silného deště, kdy prší jako když chčije kráva, ale i v případě velkého nepořádku, ve kterém by kráva nenašla své tele. Když nepřijdete na domluvenou schůzku, dotyčnému jste nasadili králíka (naopak parohy se tady nenasazují), zvířaty se to ve francouzských idiomech jen hemží, právě teď všude panuje zima jako kachna, a pokud zbytečně komplikujete věci, hledáte poledne ve 14 hodin.
Samostatnou kapitolou jsou pak označení s geografickými názvy. To, co je francouzské v Česku, zdaleka není francouzské ve Francii. Francouzský cop je tady copem africkým, francouzské okno se nazývá dveřo-oknem, francouzské brambory tu neexistují a francouzský polibek se hovorově a o poznání méně romantičtěji nazývá tak, že jste někomu ubalili lopatou. Naopak velký boom v poslední době zažívají italské sprchy, tedy ty bez dveří na úrovni podlahy.
Taková internacionalizace francouzského jazyka je až s podivem, neb jinak je jeho krunýř pevný a vnějším vlivům nepropustný. Ještě si moc dobře pamatuju dobu, kdy se místo mailu posílal courriel, a i v naší mezinárodní kanceláři Francouzi již zcela přejatým anglicismům typu draft či roadmap neholdují. A cizím řečem ještě méně. Cizí slova tak zásadně vyslovují po francouzsku a mě trhá uši jejich Don Žyan, nebo v posledních dnech vzpomínané osvobození Ošvicu. O to víc mě zarazil překladatelský pel mel, který lze najít v příbězích Harryho Pottera, knize, které teď dcera propadla a já s ní napodruhé. Tvůrčí a zdařilý překlad medkovského* typu (Bradavice/Poudlard, Havraspár/Serdaigle, Mrzimor/Pouffsoufle, Prasinky/Près-au-lard, zlatonka/vif d’or) se prolíná jak s nepozměněnými původními anglickými výrazy (Dumbledore, Quiditsch, Gryffindor), tak s naprosto nepochopitelnými překladatelskými úlety - jakožto přejmenování Severuse Snapea na Severuse Rogue, či původní jméno Lorda Voldemorta, Tom Marvolo Riddle, Tom Elvis Jedusor. Ostatně Francouzi jsou jediní, kteří první díl série nazvaný Harry Potter a Kámen mudrců překládají jako Harry Potter a škola kouzel. Nořím se opět do knih, které mi před lety působily tolik potěšení, ale odstředivá síla mě vrací od francouzského překladu k tomu českému. Zvyk je železná košile. I když ve Francii nikoliv.
*překladateli fanastické české verze byly bratři Medkovi
Commentaires