Kain a Abel. Biblický příběh o zlu rodícím se ze zla, odmítnutí a zavržení. Kain zabil bratra, protože mu záviděl přízeň Boha, a Bůh z něj za trest udělal tuláka a zbloudilce, co se usadil na východ od Ráje. Kaina s Abelem nahradí ve Steinbeckově románu Caleb s Aaronem, ale právě na složitém vztahu bratrů dvojčat, z nichž jeden je svým půvabem a jemností všemi okamžitě oblíben a milován, zatímco druhý v sobě neustále svádí boj mezi matčinou krutostí a otcovou dobrotou, autor tento biblický motiv přepracovává, avšak k jeho odkazu se nejen názvem knihy, ale i mnohými pasážemi často vrací. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem k této knize byla dříve skeptická. Mýlila jsem se. Těch pár úvah dodá jinak velmi čtivému románu lehce náročnější spirituální šmrnc, ateisticky založeného čtenáře ale nemůže odradit.
Steinbeck považoval Na východ od ráje za svůj opus magnum. V úvodním věnování nakladateli Pascalu Covici ostatně píše:
Zeptal jsem se tě, co bys chtěl, a tys odpověděl: “Skříňku.” (…) Tady máš tedy svou skříňku. Dal jsem do ní skoro všechno, co mám, ale ještě není plná. Je v ní bolest i vzrušení a dobré i špatné pocity, zlé i dobré myšlenky – rozkoš vymýšlení i něco zoufalství a nepopsatelné radosti z tvorby.”
Zatímco někoho může román o víc jak šesti stech stranách odradit, já beru v takovém případě knihu do rukou s netrpělivým nadšením. Tolik stran by mělo být zárukou, že nebudu o nic ochuzena, že i zcela marginální vedlejší linie a postavy budou pečlivě rozvedeny. A Steinbeck tyto strany zaplnil skutečně výtečně lehce.
Od počátku sleduje a vypravuje osudy tří rodin - Hamiltonů, Trasků a Amesů . Nejdřív vztahy mezi jednotlivými postavami rozesetými po celých Spojených státech nedávají smysl a jen slibují budoucí propletení. Stejně tak má čtenář ze začátku pocit, že hlavním hrdinou bude Samuel Hamilton, sečtělý irský přistěhovalec, co má bláznivě skvělých vynalézavých nápadů plnou hlavu, nedokáže je však zpeněžit, a tak rodina se spoustou dětí vede velice skromný život na neúrodném ranči v Salinském údolí v Kalifornii. Každému dítěti jakoby byla věnována jedna kapitola a pak se po něm až na pár stěžejních figur slehla zem. Ale díky barvitému popisu má čtenář pocit, že všichni Hamiltonovic ovládli knihu od začátku do konce.
Někteří skončí tragicky, jiní se dožijí požehnaného věku a rozvětvené rodiny. Až po delší době se ukáže, že Samuel Hamilton je Steinbeckův dědeček a že částečně autobiografické vyprávění o osudech jeho rodiny se prolíná s fiktivním vyprávěním o rodině Adama Traska, které postupně získává převahu a vyprávění přesedá na druhou kolej. Už Adam měl velmi složité vztahy se svým bratrem, ve kterém se svářilo dobro se zlem. Po Adamových válečných peripetiích spolu začnou hospodařit na rodinné farmě a když na prahu jejich domu najdou téměř k smrti ubitou krásnou dívku Cathy, nastane mezi nimi další rozkol. Charlesovi je jasné, že to, v jakém stavu ji našli, svědčí o jejím pochybném původu, a Adama před ní varuje. Adam, který celý život zažíval ústrky a neporozumění, však poprvé v životě potkává někoho, pro koho chce žít, a oddaná zamilovanost mu nasadí na oči tlusté klapky. Poté, co Cathy otěhotní, ji Adam přinutí odejít s ním na západ, ve kterém vidí zemi nových příležitostí. Koupí obrovský ranč v Salinském údolí, při jehož modernizaci poznává všeuměla Samuela Hamiltona. Cathy Adama po porodu synů dvojčat opustí a roli matky a hospodyně víceméně převezme další naprosto jedinečně vykreslená a jednoduše geniální postava – čínský sluha Lee. Samouk ve všech vědních oborech, kterých je zrovna zapotřebí, schovávající si pod chlebníkem Myšlenky Marca Aurelia, ve kterých hledá odpovědi na své otázky.
Chlapci dospívají, objevuje se mezi nimi dívka, Abra, Aaron se stává posedlý náboženstvím a odchází studovat na Stanfordskou univerzitu a Caleb odhaluje pravdu o jejich matce. Ta žije ve stejném městě jako oni, Salinas, a vede velmi vzkvétající bordel. Spojené státy jsou zataženy do První světové války a téměř jakoby na počest již zesnulého domácího vynálezce Samuela Hamiltona se i Adam Trask vrhne do realizace svého nápadu století – konzervace zeleniny za pomoci mrazu. Ten se nezdaří, Adam přijde téměř o všechny peníze a Caleb má pocit, že konečně dostal příležitost, aby otci ukázal, že i on si zaslouží jeho lásku a pozornost. Peníze se mu pokusí vydělat zpět spekulacemi na cenách fazolí, které za války raketově vylétly nahoru. Adam však na takový dar reaguje s nepochopením až rozhořčením (sám předsedá odvodové komisi, co rozhoduje o tom, kdo půjde do války) a podhoubí pro pomstu v duchu starozákonního příběhu tak dozrává.
Aaronovi stačilo být součástí svého světa, kdežto Cal ho musel nějak změnit. Cal se nedivil, že lidé mají bratra radši, ale naučil se využívat toho ve svůj prospěch. Plánoval a vyčkával, dokud se mu takový obdivovatel nějak nevydal všanc, a pak došlo k něčemu, co si oběť nikdy nedokázala vyložit a zdůvodnit. Z pomsty Cal čerpal pocit moci, a pocit moci mu byl zdrojem radosti, byla to jeho nejsilnější a nejryzejší emoce. Ani ho nenapadlo cítit k Aaronovi nenávist, naopak, miloval ho, poněvadž v něm obvykle nalézal příšinu své vlastní vítězoslávy. Zapomněl už – jestli to vůbec kdy věděl – že lidi trestá a týrá jenom proto, že touží po stejné lásce, jaké se dostává Aaronovi.
Dle autorky doslovu vydání, které jsem četla, Evy Masnerové, nedosahuje tento román takové přesvědčivosti jako autorův dřívější počin Hrozny hněvu. Nemohu soudit, Hrozny hněvu ještě stále zabírají místo na tom nekonečném seznamu děl, co si chci bezpodmínečně přečíst. Ale pokud mi připraví obdobně silný zážitek jako Na východ od ráje, již teď se těším. Byť byla volba této knihy zcela náhodná, přišla v úplně ideální dobu. Dobu, kdy jako většina z vás trpím pocitem jisté uzavřenosti v kleci, nemožností rozletět se volně kdykoliv a kamkoliv se mi zachce. Věděla jsem, že nechci ani román ze současnosti, ani už tolikrát omílané české století, o kterém jsem vám psala nedávno. Ale romány z exotického, mně zcela neznámého prostředí, také nebyly to pravé. I má přebujelá fantazie má vždy trochu problem číst knihy třeba z Asie či ze Severu. Steinbeck mi nabídl Spojené státy na přelomu 19. a 20. století. Díky jeho podrobným a mistrným krajinným popiskům, ze kterých čiší jeho láska k této části Kalifornie, má čtenář pocit, že zná tuto oblast odjakživa. A číst o tom, jak byla Kalifornie osidlovaná, jak se do domů zaváděly splachovací záchody a jak koně postupně nahrazovaly automobily, to bylo to přesně žádoucí rozptýlení.
Filmová douška: Tak, jako výběru nové knihy předchází v mém případě naprostý rituál, tak i po jejím dočtení málokdy vybočím ze zajetého schématu. Poznámky, výpisky a pokud existuje filmové zpracování, tak jeho zhlédnutí. Teprve poté udělám za knihou definitivní tečku. Na východ od ráje je nezfilmovatelnou knihou. Lyrické krajinné popisy by ve filmovém zpracování působily příliš nadstavovačně a množství jedinečných postav a jejich vývoj je prostě nadliskou výzvou. Přesto film Eliy Kazana natočený podle Steinbeckova románu primárně nezklamal. Podle mě pouze ty, kteří neznají literární předlohu, ze které si film odkrojil jen úplně závěrečnou část a i tu osekal na vztah mezi bratry, do nějž - nepřekvapivě - zasahuje mnohem více dívka než v literární předloze. Pokud dostala představitelka role Cathy, Jo Van Fleet, Oscara za vedlejší roli, pro mě byl jediným senzačním překvapením James Dean, který hrál Caleba a zahrál jej zcela famózně.
Yorumlar